Reklama
 
Blog | Jan Trnka

Naděje pro Stranu zelených

Mohlo by zdát, že sjezd Strany zelených vlastně nic moc nezměnil a SZ stále spíše přešlapuje na místě, ale Zelení mohou do budoucnosti hledět s nadějí. 

Minulý víkend proběhl v Brně sjezd Strany zelených. Zvolili jsme si novou předsedkyni, došlo ke změně na postu prvního místopředsedy, odstartovala příprava nového politického programu a diskutovali jsme nad změnami vnitřních předpisů. Přesto se mohlo zdát, že sjezd vlastně nic moc nezměnil a SZ stále spíše přešlapuje na místě.

Pojmenovávání různých proudů a frakcí v politických stranách je oblíbenou kratochvílí (nejen) zelených stran. Já jsem na tomto sjezdu detekoval ve straně dvě protichůdné tendence, které jej do významné míry formovaly: tendenci reaktivní a tendenci proaktivní. V souladu s tradicí (a s jistou zlehčující intencí) můžeme skupiny, které tyto tendence nesou nazvat reaktivos a proaktivos.

Reaktivos říkají: strana je na vzestupu, v komunálních a senátních volbách jsme relativně uspěli a není rozumné zelenou loďkou příliš kývat, jinak přijdeme o ty voliče, kteří nám dali svoji podporu. V pohledu reaktivos je budoucí vzestup českých zelených tak nějak přirozeným procesem a bude moci pokračovat jen tehdy, pokud jej neuváženými změnami uvnitř strany či příliš odvážnými názory nenarušíme či přímo nezastavíme. Voliče je potřeba spíše uklidňovat, neznejisťovat a stranu měnit až zjistíme, že se mění i naši voliči. Máme se vyjadřovat k tématů, která hýbou společností, ale raději nevytahovat témata příliš nová, protože by to voliče a veřejnost jen zmátlo. Straně pomůžeme zejména lepšími marketingovými kampaněmi, péčí o značku a přitahováním různých osobností mimo zelené hnutí. Reaktivos jsou široce reprezentováni ve vedení strany, které sjezd připravilo a do jisté míry kontrolovalo a vyšlo z něj vítězně.

Reklama

Proaktivos vidí situaci SZ jinak: dlouhodobý úspěch Zelených je možný jen tehdy, pokud dokáží nastolovat nová řešení a přesvědčovat o nich veřejnost. To je podstatou zelené politiky a když se dnes zelená témata postupně dostávají do programů jiných stran, je to právě schopnost otevírat témata nová, která nás o těchto stran odliší a získají nám nové voliče. Je to možná cesta delší, náročnější a riskantnější, ale jen ona může Zelené dovést zpátky do Poslanecké sněmovny a vrátit jim vliv na celostátní politku.

Reaktivos znemožnili, aby se na tomto sjezdu odehrál širší souboj o vedení strany nebo reálná programová debata. Přesto můžou proaktivní Zelení do budoucnosti hledět s nadějí ze dvou hlavních důvdodů. Prvním byl projev hosta sjezdu Ondřeje Slačálka, který mimo jiné kritizoval myšlenkovou strnulost české SZ, a přesto (resp. právě proto) byl odměněn dlouhým a hlasitým potleskem delegátů. Nutnost zabývat se tématy, které čeští Zelení dosud odsouvali nebo dokonce odmítali jako příliš radikální či kontroverzní, tak evidentně s velkou částí strany rezonovala.

Druhým důvodem k naději byl souboj o schválení spolupředsednictví, které by do čela strany postavilo vždy muže a ženu ve formálně naprosto rovných pozicích. Nejedná se o svévolnou “třešničku na dortu” či zbytečné zbývání se sami sebou, když lidi trápí jiné věci, jak zněly kritické hlasy z řad reaktivos. Spolupředsednictví je výrazem nejen toho, že pro Zelené je rovnost pohlaví zásadní a v české společnosti stále neúplně přijatou hodnotou, ale také snahou ukázat, že model autoritativních vůdců (mužů či žen) neni v politice jediným možným a ani tím nejlepším. Spolupředsednictví klade důraz na komunikaci a konsenzuální rozhodování, jenž mohou pomoci nejen české politice, která se často pohybuje ode zdi ke zdi.

Spolupředsednictví na tomto sjezdu ještě dokázali reaktivos pozdržet, ale pohyb strany tímto směrem jen nepochybný a snad nezadržitelný, a to nám může dodávat naději. Ne proto, že spolupředsednictví je zásadním tématem, kterým vyřešíme světové problémy a vyhrajeme všechny budoucí volby. Ale proto, že podpora spolupředsednictví spolu s nečekaně pozitivní reakcí delegátů na slova Ondřeje Slačálka naznačuje, že doby, kdy v české Straně zelených dominovala čistě reaktivní politika, jsou na ústupu.

P.S. Moje charakterizace reaktivos a proaktivos jsou samozřejmě úmyslně vyhrocenými opačnými konci spektra, mezi nimiž se každý z nás může najít a v němž se může pohybovat i celá strana. Není pochyb o tom, že pro stranu není rozumné následovat pouze jeden z nich a druhý zcela zavrhnout.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama